Hlinecké muzeum vzniklo roku 1874 jako čtvrté venkovské muzeum, ale svým sběrných programem vzniklo jako první okresní muzeum. Hlinsko se stalo sídlem okresního zastupitelstva roku 1865, do jehož pravomoci spadalo řízení školství a kulturních institucí. Bezprostřední vliv na vznik muzea mělo založení okresní měšťanské školy v roce 1873. Na návrh tehdejšího okresního starosty města Karla Adámka v červnu 1874, začalo okresní muzeum shromažďovat sbírky, které se měly stát základem ke zřízení Muzea okresu hlineckého.
Na požádání výboru okresního zastupitelstva začaly ihned docházet příspěvky, z kterých po obrovském požáru v říjnu 1874 mnoho nezůstalo. Po tomto neštěstí začal ihned okresní výbor předměty znovu sbírat. V prosinci téhož roku vyzval okresní výbor školní radu a ředitelství měšťanské školy k pomoci při zakládání spolku Muzea okresu hlineckého. Na zasedání okresního výboru 21. prosince 1874 byl přijat statut k založení muzeálního spolku v Hlinsku při občanské škole pro okres hlinecký, jehož hlavním úkolem se stalo zakládání sbírek přírodovědných, technologických, vědeckých i uměleckých a starožitnických se zvláštním zřetelem k potřebám a poměrům okresu.
Stanovy byly schváleny 25. února 1875 a c. .k. hetmanství v Chrudimi oznámilo, že místodržitelství dle výnosu ze dne 21. března 1875 č. 14084 působení spolku muzea hlineckého nezapovědělo. V následujícím roce se muzeum okresu hlineckého zúčastnilo první okresní školní výstavy pořádané ve dnech 12. až 14. září 1875 v Chrudimi.
Ustavující valná schůze spolku se konala 27. prosince 1875 a starostou spolku byl zvolen Karel Adámek, náměstkem starosty Jindřich Rozvoda.
Po ustavení spolku se konaly četné přednášky a výstavy, z nichž nejvýznamnější byla slavnost zpřístupnění muzejních sbírek dne 26. června 1876 v měšťanské škole, kde zároveň byly sbírky shromažďovány.
Od roku 1881 se činnost spolku omezila jen na doplňování sbírek a pořádání každoročních výstav.
Důsledně byl sbírán materiál pro monografii okresu, hlavně zásluhou Dr. K. V. Adámka. Ukázky této sběratelské činnosti byly bohatě zastoupeny na jubilejní výstavě roku 1891 v Praze.
Po zahájení pražských příprav na národopisnou výstavu českoslovanskou byl v okrese hlineckém, jako prvním v Čechách, zřízen výstavní výbor, který se rozhodl uspořádat v srpnu 1893 národopisnou výstavu v Hlinsku. Během výstavy proběhl dne 13. srpna 1893 první sjezd muzejních spolků v Čechách. Předsedou sjezdu byl zvolen Fr. H. Šubert, který se jednání i osobně zúčastnil.
Po výstavě konané v roce 1893 činnost spolku ochabla a omezovala se pouze na doplňování sbírek.
Valná hromada muzejního spolku v roce 1905 zvolila nový výbor, jehož starostou se stal ředitel měšťanské chlapecké školy Jindřich Rozvoda a jednatelem ředitel dívčí školy Josef Pilař. V tomto roce obsahovaly sbírky dle záznamů celkem 7300 předmětů.
V listopadu 1907 byl založen stavební fond Muzea okresu hlineckého k zakoupení vlastní budovy pro muzejní sbírky.
V následujícím roce 1908 se podařilo vydat první svazek publikace Zprávy muzea okresu hlineckého a v následujícím roce byl vydán i svazek druhý v pořadí.
Ke 40. výročí trvání muzejního spolku byl roku 1914 vydán sborník Hlinecko, uspořádaný K.V.Adámkem z příspěvků význačných osobností se vztahem k Hlinsku.
Během I. světové války došlo k naprostému útlumu činnosti spolku, a tak není divu, že šance na postavení vlastní budovy se odsunula na pozdější dobu, i když nebýt války, ke stavbě by zřejmě došlo. Spisovatel Bohumil Adámek, který zemřel 28. října 1915 odkázal v závěti Sady Adámkovy Muzeu okresu hlineckého k postavení muzejní budovy. Do roku 1925 proběhla řada neúspěšných jednání ohledně jmenované stavby, ke konkrétní dohodě nikdy nedospělo. Během těchto nešťastných a mnohdy nedůstojných jednání nabídl roku 1925 Spolek pro pěstování izraelické bohoslužby v Hlinsku ke koupi svoji modlitebnu čp. 726 v Havlíčkově ulici za 14.015 Kč. Protože osud Adámkových sadů zůstával nadále nejistý, později byly prodány městu, rozhodla výborová schůze muzejního spolku synagogu odkoupit. V průběhu jednání byl muzeem zakoupen dům čp. 675 vedle synagogy včetně přilehlého pozemku.
Předsedou spolku byl v roce 1926 zvolen učitel Josef Pilař, náměstkem Jan Záhejský a jednatelem Jan Trnka. Správcem domu a průvodcem byl jmenován učitel František Voříšek.
Koncem roku 1928 po nezbytných adaptačních pracích byly muzejní sbírky přestěhovány do nové budovy a v následujícím roce 16. června 1928 zpřístupněny široké veřejnosti.
Od roku 1931 do roku 1969 působil jako správce muzea svérázný, pamětníky často vzpomínaný člověk, Antonín Vosmík.
Od roku 1939 vedl muzejní spolek Karel Srdínko, ředitel školy. Muzejní expozice byla veřejnosti přístupná od 15. dubna do konce září. V tomto období začal v muzeu pracovat Karel Šrámek, který už v roce 1939 pomohl v muzeu uspořádat několik výstav spojených s nebývalým úspěchem a zájmem u široké veřejnosti. A opět to byla válka, která činnost muzea téměř utlumila a ani nebylo žádoucí jí příliš propagovat. Vzácné exponáty byly před Němci ukryty do bezpečí, aby nevzbudily jejich zájem. Po skončení války se činnost spolku obnovila a první valná hromada se konala 28. dubna 1947.
V září 1950 vykonali revizi sbírek a jejich umístění pracovníci Národního muzea v Praze, kteří ve zprávě uvedli, že instalace sbírek od roku 1928 zůstala neměněna a sbírky zůstaly uspořádány skladištním způsobem. Dosavadní předseda spolku rezignoval a novým předsedou zvolili Karla Šrámka.
Dnem 1. ledna 1957 okresní muzeum přestalo být spolkem a stalo se zařízením Okresního národního výboru. Následně v roce 1959 byl Karel Šrámek přijat do pracovního poměru a pověřen vedením muzea. V témž roce byl konečně přijat a schválen tolik očekávaný muzejní zákon, vnášející do muzejní práce určitý pořádek a řád, čímž došlo i k prohloubení vzájemné spolupráce muzeí.
Po územní reorganizaci v roce 1960 a včlenění Hlinska do chrudimského okresu se začalo uvažovat o zřízení samostatné obrazové galerie. Žádný z předkládaných návrhů však nebyl přijat či spíše chyběla dobrá vůle jej uskutečnit. Nakonec na návrh Karla Šrámka, ředitele muzea, byl pro potřeby galerie uvolněn dolní sál synagogy. Hlavním důvodem uvedeného řešení představoval dar, monumentální plastika Mistra Jana Husa, akademického sochaře, hlineckého rodáka Karla Lidického, který ji nové galerii věnoval po skončení výstavy 1. ročníku Výtvarného Hlinecka.
V roce 1962 se uskutečnily zásadní úpravy interiéru prvního poschodí propojením obou budov, čímž vznikl okruh tří sálů s jednotnější, ucelenější prezentací sbírkových předmětů.
V této době se vlastní muzejní práce neorientovala jen na sběr a prezentaci získaných exponátů, ale i na jejich ochranu, konzervaci, třídění, zpracovávání a ukládání dle předepsané muzejní evidence.
Se stále se rozšiřující činností muzea vyvstal další problém spojený s nedostatkem expozičních a depozitárních prostor. Z tohoto důvodu dal Karel Šrámek v roce 1968 zpracoval projektový investiční záměr na přístavbu muzea a galerie. Celkový rozpočet tehdy činil něco přes šest set tisíc korun, ale i přesto nebyl přijat a k vlastní realizaci bohužel nikdy nedošlo.
Na jaře roku 1968 byla nákladem muzea vydána publikace Hlinsko v Čechách, kterou napsal Karel Šrámek, tehdejší ředitel muzea.
V roce 1974 muzeum oslavilo významné jubileum, sto let od svého vzniku. Za pomoci kolegů z Pardubic byla pro návštěvníky muzea a galerie připravena nová instalace expozic a vysána publikace 100 let muzea v Hlinsku v Čechách.
Další významné období ve vývoji muzea a galerie představují léta 1975 – 1982, kdy do funkce ředitele muzea byl jmenován dr. Jaromír Trojan. Za nejvýznamnější přínos práce tehdejšího ředitele lze považovat získání nové budovy a zbudování Pamětní síně Karla Lidického a přemístění obrazové galerie do nově adaptovaných objektů.
V roce 1982 byl muzeu předána budova čp. 655 v Křivé ulici, tzv. Opera, kde ihned započaly přípravné práce . V následném roce se uskutečnil výběr a jednorázový nákup plastik od akademického sochaře, hlineckého rodáka Karla Lidického od jeho manželky Marie Lidické. Scénář a libreto pro galerii obrazů a pamětní síň vypracoval J. Trojan, stejně tak připravil do tisku katalog Pamětní síň Karla Lidického a obrazová galerie. Veškeré přípravné práce s tím spojené včetně vlastní instalace expozic vlastními silami zajistili pracovníci organizace.
V tomto období bylo z velké části dokončeno zpracování sbírkových předmětů do obou stupňů, přírůstkového a evidenčního, muzejní evidence.
V následujícím období činnosti muzea došlo k nové instalaci expozice textilního průmyslu, reinstalována byla expozice zaniklých řemesel a nejstarší dějin Hlinska. Muzeum nadále zápasilo s nedostatkem místa, ale naskytla se výborná příležitost k získání domu čp. 614 sousedícího s galerií. V roce 1988 započaly adaptační práce a v následujícím roce byl vybudován depozitář a kanceláře muzea. Současně získala galerie nový výstavní sál, který byl propojen se sály obrazové galerie ve vedlejší budově, což umožnilo pořádání prostorově i obsahově náročnějších výstav.